Středa statutárního řiditele v Šalingradu je třeba – zahrádkáři Kersku

„Včele motýle rána do týle“

Pokud není extrémní smog tak mne vlastně ta ranní procházka na Hlavák docela baví, mijím ksichty, příběhy a osudy. Asi nejzajmavější byly dvě čubkomorfní modelíny které vylité jak váza vylezly z nějakého fastfoodu ve Vodičkově, z naší krátké konverzace jsem zjistil  vše potřebné a chvilku jsem podléhal pokušení zrušit jízdenku do Šalingradu a pokračovat v mejdanu ve velkém stylu u mne doma, ale falešný pocit pro odpovědnost zvítězil.

Nebyl jsem na Václaváku cca 14 dní a tak mne lehce překvapilo „vánoční“ nasvícení, taková světýlka  a barevné kombinace bych očekával spíše v laciném domě kde se křičí… mňo ale Václavák je vlastně takový velký laciný bordel…

Václavák byl směrem k Opletalce pokryt residui ze včerejší demošky, na skoro každém obrubníku byl bílou křídou nápis DEMISE a dokonce i skupina popadaných koloběžek měla tento nápis na stupačce.  V Sherwoodu se kromě již zmíněného nápisu objevovali různé slogany a říkanky asi nejvíc pobavil tento „Včele motýle rána do týle“ a pak „Odstup Satane“, něco mi říká, že se již odlévá stříbrná kulka 🙂

Středa statutárního řiditele v Šalingradu je třeba – paranoia – veni vidi vpiči

V poslední době jsem paranoidní z pocitu že po mně nejdou…

Den nezačal zrovna nejlépe, při nastoupení do ranního shitkansenu jsem zjistil že výklopný stoleček je rozbitý… vzhledem ke stavu železničních svršků je práce s noťasem na kolenou velmi nepohodlná a rozhodně není ergonomická…  Stuart navrhl přesun do jiného vagónu, kde byli v kupé jen 3 vašnostové kteří mne hned po mém pozdravu upozornili, že si zaplatili celé kupé aby mohli být separé a v klidu jednat… kurva drát, jeden z nich hned začal hledat přepravní řád, otázal jsem „Vy jste právníci co ?, víte můj právník ještě v tuto hodinu spí tj. bych vám nebyl teď rovnoceným soupeřem, půjdu tedy do pryč, pánbu vám to oplať na softwaru :)“, ten nejvíce asertivní se najednou začal tvářit vyděšeně, „Jaký software  ? Vy něco víte ? Kdo jste ?“, zatvářil jsem tajemně, usmál se a odpověděl „Neznámý ignorámus“ a vrátil se do svého kupé. Až po návratu jsem zjistil, že jsem si tam nechal krabičku s janču…ovým sushi, i poslal jsem pro něj stuarta. Stuart se vrátil pobavený, ti pánové vám to sushi vyhodili protože mysleli, že jste jim tam nechal odposlech. LOL. Stuart přinesl náhradní sushi na účet podniku a druhou lahvinku bohemky jako kompenzaci. Asi za půl hoďky vidím v naší chodbičce druhého chlápka jak se nenápadně snaží zjistit kde sedím. Zavolal jsem na něj  „Jídelní vůz je vpředu a co ten software ? To asi nedopadne co.“ a vyfotil jsem si ho. Mám rád když má někdo výraz raněné  laně.


A už je to tady, začala debata o tom jaké pohlaví bude mít umělá inteligence… no abych byl úplně přesný jistá  oxfordská socioložka se rozhodla vyvolat debatu o IA genderu. Podle ní si zcela určite IA po svém uvědomění začne uvědomovat i své pohlaví… Myslím , že jako civilizace jsme veni vidi vpiči …

Kdo bez viny, hoď kamenem…

Moralizování některých lidí je dost velké chucpe…

Jaká je Vaše míra osobní statečnosti ? Podepsali Odmítli byste podepsat Antichartu ? Kde se v některých z Vás bere odvaha soudit něco čemu jste nebyli vystaveni ?  Kdy jste udělali něco osobně statečného ?

Je směšné když člověk co se narodil až po Antichartě odsuzuje něčí podpis… Svět není černobílý… ale naše chování občas je velmi černobílé…

Já osobně jsem se občas zachoval jako velký sráč a občas jsem byl i zbytečně statečný… ano nemám právo házet kamenem a ani nehodlám.

…“Pane Gott vy jste zpíval komunistům“ … “ A vy ?“ … „Já jsem tady byl osvětlovačem“… „A proč jste na mne nezhasl ?“

Gott mit uns…

Gott s ďáblem neprohrál

Zahrabat a hluboko aby Tě nevyhrabaly

Kur domácí vs mělký hrob

Včera jsem potkal jednu ze svých lásek, platonických… platonických lásek, vždy zavoněla kundičkou a pak jsem poblouzněn dělal ne zrovna racionální věci a nakonec na koitální přátelství ani nedošlo.  Na vyzobanou slunečnici vlastně nevypadala až tak zle, ale nevypadala moc šťastně, kolem ní se pohyboval rozjívený nevychovaný  spratek. Musela se mi vypovídat ze svého divného života které zakončila slovy „Udělala jsem chybu, že jsem tě tenkrát nevyslyšela…“  Neudělalas… kdybys ses ke mne chovala jen z půlky tak jak si naznačila, že se chováš k tvému pantátovi dnes tak bych tě již dávno někde zahrabal, dost hluboko na to aby tě ani slepice nevyhrabaly.

Středa statutárního řiditele jest v Šalingradu třeba… Konec na Facebooku

Sova v Brně

Zase středa a zase nasraná sova cestuje dobytčákem do Šalingradu, původně jsem sliboval, že FB profil nechám tak jak je …. hmmmm změnil jsem názor… prostě ho smažu bez náhrady, kupodivu mi v tom pomohl sám FB. Chtěl jsem si některá data jako texty a fotografie nějaká uložit a zjistil jsem , že FB má na toto dokonce nástroj, stačí zadat jaká data chcete exportovat zda JSON či HTML a po chvíli se vám vygeneruje zip se všemi údaji v mém případě 1.9GB dat. Není tedy potřeba zabírat Cukroušovi drahocené místo ve stáji mrtvou nafouklou ovcí 🙂  Tak ještě se postarat aby tento blok přestal být indexován strýčkem Googlem, Seznamem a ostatníma kokotíkama jarabíkama, chci zůstat poloneznámý ignorámus.

Příhoda z vlaku, vlastně nic co by stálo za zaznamenání, jen vedle mne seděl neuvěřitelně pomalej člověk, všechno úplně všechno  dělal pomalu, pomalu vyndal igelitový pytlíček z kapsy z něj 5 minut vyndaval smotaná sluchátka a pak cca 20 minut na multimediálním panelu ladil co si pustí … myslím , že i jeho smrt by mu došla až po dalších 5 minutách a to mu zřejmě zachránilo život.

„Polibte mi všichni prdel! Chci o samotě nést svůj úděl.“

Fuck Off Facebook

 

Dnes jsem opustil sociální síť Facebook, myslím, že jsem dostatečně soudný abych cenzuroval sám sebe a pokud ne nechť rozhodne nezávislý soud. Postupně sem přenesu původní obsah svého účtu, respektive ten který uznám, že stojí za uchování.

 

 

Kredit za titulek  putuje za geniálním seriálem „Zkáza Dejvického divadla“

Středa statutárního řiditele jest v Šalingradu třeba… Slunečnice

Nasraný a nasranější

Inu co dnes napsat ? V tunelu se nic zásadního nestalo… Proti mne sedí již značně odkvetlá slunečnice která se rozhodla se mnou flirtovati… Ehmm úplně do kompostu to sice není,ale musím uznat , že ta dáma má cca 200% mého sebevědomí což znamená čistě relativně 800% nad medián. Za chvilku mne to přestalo bavit neboť odkvetlá se ještě snoubilo s blbá a tak jsem se rozhodl vypustit jedové váčky. „A jaké to je když zajíček jako já vaše city neopětuje ?“ Neurotoxin zapůsobil a salonním kupé se rozhostilo hrobové ticho které by se dalo krájet.

#truelife

Středa statutárního řiditele jest v Šalingradu třeba… NGO

NGO mne trochu serou

Středa statutárního řiditele jest v Šalingradu třeba…
Už ranní výběr muziky pana Jablkoňe dával tušit, že den nebude úplně jednoduchý… Hned po odchodu z domu mi pan Jablkoň začal servírovat ústřední motiv z Mechanického pomeranče následovaný ústředním motivem z Přeletu na kukaččím hnízdem zřejmě bude následovat federální kriminální ústředna radí pátrá informuje
Protože jsem jouda tak jsem si nezkontroloval zda platba Jančurákovi proběhla v horizontu 15 minut od objednávky a když jsem si na to opět vzpomenul už byla k dispozici jen II. se štěnicema poděkování jde za Fio baňkou…
Rodinu a spolucestující si člověk nevybírá… Cestují se mnou dva človíčkové z nějaké neziskovky, muž a žena, ona afektovaná píča s koulema, on zakřiknutý skřítek. Oba jsou posedlí konáním dobra za všech okolností klidně i násilím. Neomarxisti všech zemí vyližte si prdel.
Nemáš mi číst moje posty přes rameno kundo !!!

Středa statutárního řiditele jest v Šalingradu třeba… Aha je vlastně úterý

Aha je vlastně úterý

Dnes je středa (aha nejni, je outerek) statutárního ředitele vlastně není nikde třeba  Takže dnes jsem IT proletář )))

Dnes jsem si dopřál od Jančuráka jedničku bez štěnic a Pánbu mne opět potrestal… kupé sdílím s dvěma čubkama a Švejcarem: jedna šéfka HR a druhá je hlavní předkuřovačka se svým švýcarským šéfem který je prostě normální Švýcar to jest oberpíčus. Jsou z nějakého marketingové firmy, zřejmě už jim z toho open space dost mrdá… Když viděli můj překvapenýksicht jaké open sračky řeší tak se rozhodli mne zapojit do hovoru… No nebyl to z jejich strany dobrý nápad, jedové váčky jsem měl naplněné po okraj a neváhal jsem je použít… Během konverzace jsem se zeptal zda mají firemního psychologa, po jejich kladné odpovědi jsem jim navrhl jeho posílení zkušeným psychiatrem… A bylo půlhodiny krásné zaražené ticho které jsem si opravdu užil.