Tento týden bych nazval týdnem Gordických uzlů takže historek a hysterek bude asi povícero…
Moje maměnka když jsem se narodil tak v období cca 10 let namalovala cyklus asi 20 obrazů který jsem později nazval
„Ženy mého syna“,dají se tam najít zřejmě všechny mé minulé,současné a i pár budoucích femme fatale.
Dnes jsem ji náhodou potkal… budeme ji říkat slečna M fyziognomicky viz přiložený obraz mé maměnky. S M jsem se rozešel protože jsme si navzájem nerozuměli v metaforách… ehmmm asi by to nemusel být hlavní důvod rozchodu,ale my jsme prakticky jinak než v metaforách spolu nekomunikovali. Dopoledne když jsem byl pohroužen do svých temných myšlenek ze kterých mne probudilo „Ahoj Honzíku jak se máš ?“ Zvedl jsem zrak a viděl M, pořád krásná a žádoucí „Ahoj M, teď když Tě vidím tak se mám krásně“ Nečekal jsem tak vřelého pozdravu a tak jsem začal kout železo za horka „To je snad nějaké znamení M, nechceš jít se mnou do divadla či na nějakou výstavu ?“ V jejích modrých očkách zableskly malé jiskérky a opáčila mi toto „S vojákama netančím… Já jsem úřednice“ na to se nedalo odpovedět nic jiného než „Tak si polib prdel, náno pitomá!“ Lehce jsem ji políbil na tvář a odešel se slovy „Konečně si v těch metaforách rozumíme….“
#FemmeFatale